Systém tzv. nápravně-pracovních táborů byl budován již od vzniku Sovětského svazu a od počátku byl významnou součástí jeho represivního aparátu.

Tyto tábory byly zprvu určeny zejména pro nepřátele revoluce – politické, ideologické a náboženské protivníky sovětského Ruska, později do nich byli umisťováni i vězni kriminální. Největšího rozsahu co do počtu táborů i počtu vězňů dosáhl gulag za Stalinovy vlády. Uvádí se, že v tomto období tábory prošlo až osm milionů lidí. Realitou gulagu byla těžká práce, od níž byly odvozovány příděly jídla, dále drsné přírodní podmínky, hlad a vyhrocené vztahy mezi jednotlivými skupinami vězňů, kteří zde bojovali o přežití.

Největší část perzekvovaných osob české národnosti tvořili příslušníci české menšiny, kteří žili na území Sovětského svazu. Další tvořili Čechoslováci z Podkarpatské Rusi. Jednalo se o občany, kteří se do Sovětského svazu rozhodli uprchnout poté, co byla Podkarpatská Rus zčásti na podzim roku 1938 a definitivně v březnu roku 1939 obsazena Maďarskem. Nemalou část z nich tvořili Židé utíkající před hrozbou nacismu. Doufali, že v SSSR budou moci za osvobození Československa znovu bojovat. Sovětské úřady je však chápaly jako špiony a zatkly je za nedovolené překročení hranic. Většina z nich se z gulagu dostala ven, když se v roce 1942 v Buzuluku začala formovat československá vojenská jednotka, do které dostali možnost vstoupit.

Druhá vlna zatýkání československých občanů přišla na konci války, kdy bezprostředně za Rudou armádou přicházely oddíly NKVD, které zatýkaly Čechoslováky ruského původu, většinou příslušníky tzv. bílé ruské emigrace. Celkem se v letech 1918–1956 v gulagu ocitlo na 30 tisíc Čechoslováků, z toho přibližně pět tisíc pocházelo z území Čech, Moravy a Slezska. Z celkového počtu pak zhruba polovina drsné podmínky v táborech nepřežila.

Vasil Korol

Spánek v mrazu

Vasil Korol | Archiv Paměti národa

Vězeň gulagu Vasil Korol si jednou, když pracoval ve čtyřicetistupňových mrazech a byl velmi ospalý, vzpomněl na starého ruského legionáře, jenž mu v dětství o smrti umrznutím povídal.

Vasil Korol

Z gulagu do armády

Vasil Korol | Archiv Paměti národa

Když se v Sovětském svazu začala utvářet čs. vojenská jednotka, mnoho Čechoslováků vězněných v gulagu s radostí uvítalo možnost připojit se k ní.

Vasil Korol

Pracoval jsem ve spřátelené zemi

Vasil Korol | Archiv Paměti národa

Za minulého režimu nesměl Vasil Korol říkat pravdu o tom, že byl vězněn v sovětském gulagu.

Štěpán Antonij

Cesta do gulagu

Štěpán Antonij | Archiv Paměti národa

Štěpán Antonij popisuje svou cestu do gulagu: odsouzení, cestu přes Archangelsk na Pečorlag, kde v těžkých podmínkách pracoval na stavbě železniční trati Kotlas–Vorkuta. Přišli do lesa, kde nebylo nic, a dozvěděli se, že tam budou žít.

Štěpán Bunzák

Sověti zklamali na plné čáře

Štěpán Bunzák | Archiv Paměti národa

Mnoho obyvatel Podkarpatské Rusi se po její okupaci Maďarskem rozhodlo uprchnout do Sovětského svazu, který tehdejší propaganda líčila jako zemi zaslíbenou. Také Štěpán Bunzák odešel, ale hned na hranici byl zatčen.

Štěpán Bunzák

Rozsudek

Štěpán Bunzák | Archiv Paměti národa

Za ilegální přechod hranic byl odsouzen ke třem letům v pracovním táboře (gulagu).

Štěpán Bunzák

Snídaně a večeře v gulagu – vše podle normy

Štěpán Bunzák | Archiv Paměti národa

V gulagu byly na všechno normy: příděl jídla se vyměřoval podle toho, kolik kdo vykonal práce. Problém byl ale v tom, že normy byly často nesplnitelné.

Věra Sosnarová

O podmínkách v gulagu

Věra Sosnarová | Archiv Paměti národa

Věra Sosnarová hovoří o podmínkách v gulagu a o smrti své matky.

Jiřina Tvrdíková

V gulagu jsem chtěla umřít

Jiřina Tvrdíková | Archiv Paměti národa

Jiřina Tvrdíková byla za nelegální přechod hranic odsouzena ke třem letům gulagu. Vzpomíná na to, jak chtěla umřít, ale jedna Ruska ji zachránila.

Příběhy z gulagu