Protikomunistický odboj

Protikomunistický odboj

 

Pod pojmem třetí odboj a odpor rozumíme úmyslnou a aktivní činnost směřující k poškození, narušení či svržení komunistického režimu, vystoupení na obranu lidí postižených komunistickým režimem, obranu před komunistickými represáliemi, snahu vybojovat na režimu dodržování a rozšiřování základních lidských práv a svobod. Rozdíl mezi pojmy odboj a odpor je dán mírou aktivity, osobního nasazení a zejména pak podstoupeného osobního rizika každého jedince.

Kořeny protikomunistického odporu sahají již do prvních měsíců po únorovém převratu v roce 1948. Ne všichni se s nástupem nových poměrů smířili a tak začali proti novému režimu aktivně vystupovat. Důvody a motivace byly přirozeně různé a lišily se případ od případu. Mnoho lidí nedokázalo žít v nově nastoleném nedemokratickém komunistickém režimu z principiálních důvodů, jiní byli zařazeni do nepřátelských kategorií a stali se terčem politické perzekuce, byli zbaveni majetku, vyhazováni z práce či se stali oběťmi vykonstruovaných politických procesů.

Tito lidé zakládali opoziční a odbojové skupiny, rozšiřovali protikomunistické letáky, podporovali perzekuované osoby nebo jejich rodiny, převáděli lidi za hranice, stávali se agenty-chodci (ve službách západních tajných služeb přecházeli tajně československé hranice a plnili zde zpravodajské úkoly). V pozdějších obdobích dováželi zakázanou literaturu, zakládali protestní hnutí a organizace, vydávali a rozšiřovali samizdat.

 

Fotogalerie

My jsme to nevzdali

Pracovní a metodické listy

třetí odboj (3 890 kB) pracovní a metodické listy