Pád komunistického režimu

V 80. letech se prohlubovala ekonomická i společenská stagnace v socialistických zemích. Ani Československo nebylo výjimkou.

Impulz ke změnám tentokrát překvapivě přišel ze Sovětského svazu, kde se roku 1985 ujal vedení KSSS reformně naladěný Michail Gorbačov. Hesla odzbrojení, perestrojka a glasnosť se stala podnětem k určitému uvolnění ve východním bloku. Zatímco se ale např. v Polsku a Maďarsku stále otevřeněji diskutovalo o nutnosti změn, v Československu převládala snaha uhájit dosavadní neostalinistický kurz. V roce 1987 však muselo i československé vedení po návštěvě M. Gorbačova v Praze přijít s vlastním programem tzv. socialistické přestavby. Ten připouštěl jisté změny pouze v řízení hospodářství, ale nikoliv v politické rovině. Do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ byl zvolen M. Jakeš, jehož osobnost se stala symbolem upadajícího komunistického režimu.

Československá společnost se však zvolna začínala probouzet. Tisíce lidí se od roku 1988 účastnily protirežimních demonstrací, které byly většinou policií brutálně rozháněny, jejich organizátoři zatýkáni. Když pak počátkem listopadu 1989 padla berlínská zeď coby symbol rozdělení Evropy, bylo zjevné, že se změna nevyhne ani Československu. Následovalo násilné rozehnání pokojné studentské demonstrace 17. listopadu, stávka studentů a umělců, vznik Občanského fóra. Pražské Václavské náměstí každý den zaplnily desetitisíce demonstrantů, protesty se postupně rozšířily do celé země.

Paralyzovaná komunistická moc a její bezpečnostní aparát již nebyly schopny čelit tak masivním protestům. V pátek 24. listopadu odstoupilo vedení komunistické strany, o víkendu se pak na Letenské pláni sešla dosud nejpočetnější statisícová demonstrace. Ke generální stávce 27. listopadu se již připojila většina veřejnosti. Brzy nato federální shromáždění zrušilo článek ústavy o vedoucí úloze KSČ, v prosinci pak byla zvolena nová federální vláda národního porozumění v čele s M. Čalfou a s převahou nekomunistů. Nenásilné svržení komunismu, pro které se vžilo označení sametová revoluce, bylo završeno 29. prosince 1989 zvolením neformálního vůdce opozice Václava Havla československým prezidentem.