Narodil se v roce 1922 na Podkarpatské Rusi. Byl vězněn v sovětském gulagu. Poté se připojil k čs. vojenské jednotce a prošel s ní mnoha bojišti východní fronty.

Štěpán Antonij se narodil v roce 1922. Dětství a mládí prožil na Podkarpatské Rusi. Poté, co byla obsazena Maďary, rozhodl se ji opustit. Přešel hranice do Sovětského svazu. Doufal totiž, že s pomocí Sovětů tam rychle vznikne československá jednotka, která bude bojovat za osvobození republiky. Jenže krátce po překročení hranice poznal, že to zdaleka tak jednoduché nebude. Sovětský stát považoval každého, kdo ilegálně překročil jeho hranice, za potenciálního špiona, a proto tyto lidi často posílal do pracovního tábora někde daleko od civilizace. Pan Antonij byl internován kdesi na řece Pečoře. Jak dlouho tam jel, sám neví – na lodi, která je vezla, byla totiž pořád tma – a člověk nerozeznal, je-li noc, či den… Tři roky strávil Štěpán Antonij v nelidských podmínkách budováním železnice z Kotlasu do Vorkuty. Zachránilo ho, že se v roce 1943 formovala v Sovětském svazu československá vojenská jednotka. Připojil se k ní a účastnil se všech jejích bojů od Kyjeva až po Duklu. K republice se blížili její osvoboditelé za cenu velkých obětí, přesto s hrdostí. Válka skončila, republika byla osvobozena. K lítosti pana Antonije už to však nebyl stát, za který bojoval – jeho rodiště Podkarpatská Rus připadlo Sovětskému svazu. Po válce zůstal v armádě, v roce 1968 byl pro nesouhlas s okupací propuštěn. Pracoval ve skladě, poté na dráze. Žije s manželkou v Olomouci.

Čechoslováci v gulagu

Cesta do gulagu

Čechoslováci v gulagu | Archiv Paměti národa

Štěpán Antonij popisuje svou cestu do gulagu: odsouzení, cestu přes Archangelsk na Pečorlag, kde v těžkých podmínkách pracoval na stavbě železniční trati Kotlas–Vorkuta. Přišli do lesa, kde nebylo nic, a dozvěděli se, že tam budou žít.