Josef Jehlík

Pamětník kolektivizace venkova, který byl později vystěhován s celou rodinou do pohraničí.

Josef Jehlík se narodil 19. června 1927, v Úboči na Domažlicku. Jeho rodiče byli sedláci, vlastnili středně velké hospodářství, které pamětník jako jediný syn roku 1950 převzal. Po roce 1948 byla rodina vystavena stále většímu tlaku státu, který prosazoval kolektivizaci a cíleně likvidoval soukromé zemědělce: nesměli mít zaměstnance, na statku dříve kromě rodiny pracoval i kočí, děvečka a pacholek, nyní na to museli stačit sami; přitom však museli plnit stále vyšší povinné dodávky masa, mléka, obilí atd. Když je nesplnili, byly jim vyměřeny pokuty a nakonec byl roku 1953 Josef Jehlík za neplnění dodávek odsouzen na dva měsíce vězení. Část trestu si odpykal v pracovním táboře v Plzni-Karlově, v květnu 1953 byl propuštěn na prezidentskou amnestii. Zemědělské stroje, potřebné pro fungování statku, byly „vykoupeny“ Strojní traktorovou stanicí, ale nezaplaceny. Roku 1952 chtěl pan Jehlík marnou snahu o zachování statku vzdát a podal si přihlášku do Jednotného zemědělského družstva Úboč. Místní komunisté si jej však v družstvu nepřáli, proto se jeho přihláška ztratila a učinili z něj „kulaka“ a „vesnického boháče“. Dne 19. května 1953 dostal vystěhovací výměr a 22. května 1953 byla celá rodina i s desetiměsíčním synkem Pepíčkem naložena do vlaku a vystěhována z Úboče až do Horního Fořtu u Javorníku, kde pracovali na Státním statku Javorník ve Slezsku. Rodina se mohla do západních Čech vrátit až v roce 1960.