Narozen roku 1920 v židovské rodině. Krátce po vypuknutí války internován v koncentračním táboře Nisko, uprchl do Sovětského svazu. V roce 1942 stál v Buzuluku u vzniku československé vojenské jednotky a prošel všemi bojovými operacemi, na kterých se podílela.

Bedřich Seliger pocházel z prostějovské židovské rodiny. Protože byl nadaný a ve škole mu to šlo snadno, stihl odmaturovat o rok dříve, než bylo obvyklé – na jaře 1938. O rok později by pravděpodobně neodmaturoval vůbec – jakožto židovský student by ke zkoušce nebyl připuštěn. Krátce po vypuknutí druhé světové války byl Bedřich zatčen a v listopadu téhož roku odvezen do Niska nad Sanem, prvního koncentračního táboru, který si měli vězni sami svýma rukama vybudovat. Panu Seligerovi přálo štěstí. Z Niska se mu podařilo uprchnout, po překročení ukrajinské hranice ho sovětské úřady neposlaly do gulagu, jak bylo obvyklé, a navíc vždy se našli nějací hodní lidé, ochotní židovskému uprchlíkovi z Československa pomoci. Bedřich Seliger patřil mezi první hrstku Čechoslováků, kteří stáli u vzniku vojenské jednotky v Buzuluku. Asi proto k němu měl generál Svoboda blízký vztah, učil ho například štípat dříví. Seliger prošel všemi bojovými operacemi jednotky, byl několikrát raněn, ale přežil. Ne tak jeho rodina – po návratu do Prostějova se nesetkal ani se svými rodiči, ani s milovanými sestrami. Všichni byli zastřeleni esesáky v Bělorusku.

Zahraniční odboj

Poslouchat rozkazy ano, ale má to své meze

Zahraniční odboj | Archiv Paměti národa

Ne všechny rozkazy, které dostával Bedřich Seliger od svého vedení, považoval za rozumné. V ukázce se přiznává k jednomu z nich.

Domácí odboj

Svobodu měli vojáci rádi

Domácí odboj | Archiv Paměti národa

Bedřich Seliger patřil k vojákům, kteří vstoupili do čs. vojenské jednotky v Sovětském svazu na samém jejím počátku. Z tohoto pohledu popisuje jejího velitele Ludvíka Svobodu.