Narodil se roku 1933. Pocházel ze smíšené česko-německé rodiny, koncem války na vlastní oči zažil popravu rodičů revolučními gardami, poté vyrůstal v dětských domovech, v 50. letech byl několikrát vězněn.

Matka pana Bělohoubka byla Němka, otec byl český pošťák. Za druhé světové války rodina žila ve Vráži u Berouna, Rudolf byl nejstarší ze čtyř dětí. Nikdy neměl moc kamarádů, radši se sám toulal v přírodě, byl samotář. Když válka skončila, jeho rodina se stala předmětem zájmu revolučních gard (s odkazem na způsoby, kterých se neštítily, bývaly někdy přezdívány rabovací gardy). Rodiče byli vyvedeni do lesa a tam zmasakrováni. Rudolf, dvanáctiletý kluk, který je doprovázel, to viděl na vlastní oči. Doběhl vyděšeně domů, ale svůj zážitek si nechal pro sebe, mladším sourozencům o tom nikdy nepověděl. Co se stalo s nezletilými dětmi? Úřady nechtěly povolit, aby je adoptovala jejich teta, Němka připravující se k odsunu. Proto pobývaly v různých výchovných domovech pro mládež; až do své plnoletosti se sourozenci nestýkali. Vrazi jejich rodičů nebyli nikdy potrestáni.

Národnostní situace po válce

„Stačí, když to trauma nese jeden“

Národnostní situace po válce | Archiv Paměti národa

Rudolf Bělohoubek jako dítě ze smíšené česko-německé rodiny ztratil oba rodiče během masakru Němců revolučními národními gardami na sklonku války ve Vráži u Berouna. Vzpomíná, jak o vlásek unikl smrti.

Národnostní situace po válce

Poprava rodičů

Národnostní situace po válce | Archiv Paměti národa

Rudolf Bělohoubek jako dítě ze smíšené česko-německé rodiny ztratil oba rodiče během masakru Němců revolučními národními gardami na sklonku války ve Vráži u Berouna. Vzpomíná, jak o vlásek unikl smrti.

Národnostní situace po válce

Pomstychtivost

Národnostní situace po válce | Archiv Paměti národa

Místu, kde jsou jeho rodiče pravděpodobně pohřbeni, se Rudolf Bělohoubek radši vyhýbá. Dobře si uvědomuje, co by se stalo, kdyby propadl pocitům pomstychtivosti…