Již první republika se potýkala s nemalými národnostními problémy, které vyústily v její rozpad. Bylo proto jasné, že otázku dalšího soužití Čechů a Němců v poválečném Československu je nutno vyřešit. Košický vládní program definoval ČSR jako stát dvou rovnoprávných národů – Čechů a Slováků, čímž bylo ostatní obyvatelstvo postaveno opět do role menšin. A především německá menšina byla v této době v ČSR vnímána jako nežádoucí.

Plány na vystěhování Němců se poprvé objevily v prostředí londýnské emigrace nedlouho po vypuknutí druhé světové války. Postupem času se pro tuto myšlenku podařilo československým exilovým činitelům získat i podporu západních politiků. Začátkem srpna 1945 postupimská konference vyjádřila souhlas s odsunem Němců z Československa. Ten však živelně probíhal již od května téhož roku. Tzv. divokému odsunu padly za oběť stovky německých civilistů.

Z odsunu byli vyjmuti lidé ze smíšených manželství, antifašisté a také osoby, které byly nezbytné pro chod národního hospodářství (odborníci, vysoce kvalifikovaní dělníci atd.). V letech 1945–1946 byly z Československa odsunuty asi tři miliony osob německé národnosti.

Snaha stejným způsobem vyřešit otázku maďarské menšiny na Slovensku se nesetkala s mezinárodní podporou. V únoru 1946 byla podepsána československo-maďarská dohoda o výměně obyvatelstva, v jejímž důsledku přišlo z Maďarska na 90 000 Slováků a opačným směrem odešlo přes 60 000 Maďarů. Z těch, kteří na Slovensku zůstali, bylo přes 50 000 osob násilně přesídleno do českého pohraničí. To vedlo k vyhrocení vztahů mezi státem a maďarskou menšinou.

Obtížné bylo také začleňování občanů židovského původu do poválečné společnosti, a to z několika důvodů. Předně to byl problém navracení zabaveného majetku původním vlastníkům, roli však hrála i otázka národnostní. Mnozí Židé se hlásili k německé národnosti a bez ohledu na to, co prožili v průběhu války, bylo na ně pohlíženo jako na Němce. Někteří zůstali, někteří byli odsunuti, část přeživších využila možnost vysídlení do Palestiny, kde se zapojila v roce 1948 do formování nově vzniklého státu Izrael.

V červnu 1945 byla mezistátní smlouvou připojena Podkarpatská Rus jako Zakarpatská Ukrajina k Sovětskému svazu. Rusíni, kteří byli příslušníky Svobodovy armády, dostali možnost opce stejně jako jejich rodinní příslušníci. Rusíni z východního Slovenska se také významným způsobem podíleli na osidlování českého pohraničí. Jedním z důvodů, proč komunistický režim tuto akci podporoval, byla snaha oslabit početnost této vesměs hluboce věřící komunity.

Leopold Färber

Co je spravedlivé

Leopold Färber | Archiv Paměti národa

Leopold Färber si uvědomuje, že kvůli odsunu Němců trpěli i nevinní lidé.

Věněk Šilhán

Práce v poválečné továrně

Věněk Šilhán | Archiv Paměti národa

Osmnáctiletý Věněk Šilhán odjel po válce pracovat do pohraničí – do chomutovské Mannesmanky. Vzpomíná, jakou školou života pro něj coby mladého odborářského funkcionáře bylo řešení situace v továrně, kde najednou chyběly tisíce kvalifikovaných německých dělníků.

Alois Hiernich

Odsun Němců z Velkého Vrbna

Alois Hiernich | Archiv Paměti národa

Pamětník vzpomíná, jakým způsobem probíhal odsun jeho krajanů z Velkého Vrbna.

Eduard Hones

Odchod Němců ze Šumavy

Eduard Hones | Archiv Paměti národa

Mnoho německých sousedů dostalo strach, a přestože byli přemlouváni, ať zůstanou v Československu na práci v lese, raději utekli přes hranice do Německa.

Eduard Hones

Německý exodus

Eduard Hones | Archiv Paměti národa

Rodina Honesových se rozhodla zůstat.

Erika Bednářová

Internační tábor v Hodolanech

Erika Bednářová | Archiv Paměti národa

Erika zažila tvrdé podmínky v internačním táboře pro vysídlené Němce. Jen jedna žena z internovaných byla henleinovka.

Erika Bednářová

Chování dozorců v internačním táboře

Erika Bednářová | Archiv Paměti národa

V internačním táboře Olomouc-Hodolany docházelo k mnoha krutostem.

Erika Bednářová

Nespravedlnost od Čechů

Erika Bednářová | Archiv Paměti národa

Češi byli k německým antifašistům velmi nespravedliví.

Hanuš Adamec

Na seznamu k odsunu

Hanuš Adamec | Archiv Paměti národa

Revoluční gardisté se rozhodli rodinu Adamcovu z odsunu vyjmout.

Rudolf Bělohoubek

„Stačí, když to trauma nese jeden“

Rudolf Bělohoubek | Archiv Paměti národa

Rudolf Bělohoubek jako dítě ze smíšené česko-německé rodiny ztratil oba rodiče během masakru Němců revolučními národními gardami na sklonku války ve Vráži u Berouna. Vzpomíná, jak o vlásek unikl smrti.

Rudolf Bělohoubek

Poprava rodičů

Rudolf Bělohoubek | Archiv Paměti národa

Rudolf Bělohoubek jako dítě ze smíšené česko-německé rodiny ztratil oba rodiče během masakru Němců revolučními národními gardami na sklonku války ve Vráži u Berouna. Vzpomíná, jak o vlásek unikl smrti.

Rudolf Bělohoubek

Pomstychtivost

Rudolf Bělohoubek | Archiv Paměti národa

Místu, kde jsou jeho rodiče pravděpodobně pohřbeni, se Rudolf Bělohoubek radši vyhýbá. Dobře si uvědomuje, co by se stalo, kdyby propadl pocitům pomstychtivosti…

Danuše Augsbergerová

Sousedka mlátila vojákem o sajtnu

Danuše Augsbergerová | Archiv Paměti národa

S krutostí, kterou někteří pro skončení války projevovali, pamětnice nesouhlasila.