- Fotografie 5
- Video 0
- Pamětnické klipy 3
- Příběhy 20. století 1
Narozena roku 1928, židovského původu. Prošla Terezínem, Osvětimí, z celé rodiny přežila válku jako jediná.
Anna Hyndráková, rozená Kovanicová, se narodila v roce 1928 v židovské rodině. Stejně jako velká část ostatních Židů žijících v meziválečném Československu, také ona a její rodina byli plně asimilováni s českým prostředím, a proto pro ně vzrůstající antisemitismus a zaváděná protižidovská opatření představovaly velký šok. V roce 1942 byla Anna s rodiči transportována do Terezína. Tam na ně již čekala těhotná sestra Truda s manželem. V létě 1944 pokračovali Kovanicovi do Osvětimi. Jako jediné z celé rodiny se Anně podařilo projít selekcí, byla vybrána na práci. Spolu se dvěma kamarádkami utekla z pochodu smrti, dívky však byly po několika dnech dopadeny a znovu poslány do tábora Niesky a pak Görlitz v Sasku. Tam Annu také zastihl konec války.
Fotografie

Anna Hyndráková měla krásné a šťastné dětství – dokud nezačala válka.

Medailon s obrázky matky a sestry. Ani jedna z nich válku nepřežila, Anna zůstala sama.

V říjnu 1942 byli Anna a její rodiče povinni nastoupit do transportu do Terezína, už tam na ně čekala Annina sestra Truda s manželem.

Báseň Jiřího Wolkera, zapsaná Annou Hyndrákovou v Terezíně. Kultura, možnost povznést se z bídy všedního dne do oblasti duchovní. To bylo to, co mnoha terezínským vězňům dodávalo sílu.

Po válce působila Anna Hyndráková v archivu a v Židovském muzeu, kde na částečný úvazek pracuje dosud. Je členkou mezinárodního sdružení bývalých vězňů Terezínská iniciativa. Žije v Praze.
Pamětnické klipy

Postupné vylučování židů ze společnosti
Holokaust | Archiv Paměti národaV této ukázce Anna Hyndráková vzpomíná, jak její rodinu zasáhla postupně zaváděná protižidovská opatření, jak se změnilo chování nežidovského okolí vůči ní.

Esesačky
Holokaust | Archiv Paměti národaAnna Hyndráková vzpomíná na krutost esesaček, které měly nad vězni dozor.

Šifrovaná korespondence z Osvětimi
Holokaust | Archiv Paměti národaVězňům bylo dovoleno z Osvětimi psát zprávy svým blízkým – museli je však šifrovat.