Holokaust (židovský ekvivalent šoa) je pojem, jímž označujeme systematické pronásledování a hromadné vyvražďování Židů nacisty v období druhé světové války.

Někdy je pod tento pojem zahrnována i perzekuce dalších etnických, náboženských a politických skupin obyvatelstva (např. Romů, tělesně a mentálně postižených, homosexuálů aj.).

Už krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci byla v Německu zaváděna rozmanitá protižidovská opatření, která se s postupující nacistickou expanzí rozšiřovala i na další evropské země. Hitler poprvé ohlásil svůj úmysl „konečného řešení židovské otázky“ na počátku roku 1941. Plán praktického provedení této politiky propracovala konference ve Wannsee, která se konala o rok později. Židé z Německa i okupovaných území byli soustřeďováni nejprve v ghettech, později v koncentračních a vyhlazovacích táborech, jakými byly například Osvětim-Březinka, Treblinka, Belzec, Chelmno, Sobibor či Majdanek. Další statisíce obětí měly na svědomí masakry konané jednotkami Einsatzgruppen především v Polsku a dobytých částech SSSR. Nacistické vraždění si vyžádalo život šesti milionů evropských Židů, osmdesát tisíc z nich bylo československými občany.

V protektorátu Čechy a Morava začali být Židé od podzimu 1941 soustřeďováni v terezínském ghettu – nejprve v bývalých kasárnách, po vystěhování původních obyvatel v polovině roku 1942 i v civilních domech. Do Terezína proudily tisícové transporty Židů nejen z protektorátu, ale i z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a koncem války i ze Slovenska a Maďarska. Život velké části z nich skončil v osvětimských plynových komorách, na 35 000 vězňů zemřelo přímo v Terezíně v důsledku stresu, hladu a hrozných ubytovacích a hygienických podmínek. Za necelé čtyři roky prošlo terezínským ghettem více než 140 000 židovských vězňů.

Jana Dubová

Protižidovská opatření očima dětí

Jana Dubová | Archiv Paměti národa

Když bylo Janě Hellerové 13 let, musela úřadům odevzdat svoje milované kolo. Jenom proto, že se narodila jako Židovka.

Leopold Färber

Sestřenice, která kopla vojáka

Leopold Färber | Archiv Paměti národa

Boskovičtí Židé byli za války deportováni do koncentračních táborů. Jelikož Leopold pocházel ze „smíšeného manželství“, do transportu na rozdíl od mnohých blízkých nemusel.

Anna Hyndráková

Postupné vylučování židů ze společnosti

Anna Hyndráková | Archiv Paměti národa

V této ukázce Anna Hyndráková vzpomíná, jak její rodinu zasáhla postupně zaváděná protižidovská opatření, jak se změnilo chování nežidovského okolí vůči ní.

Anna Hyndráková

Esesačky

Anna Hyndráková | Archiv Paměti národa

Anna Hyndráková vzpomíná na krutost esesaček, které měly nad vězni dozor.

Anna Hyndráková

Šifrovaná korespondence z Osvětimi

Anna Hyndráková | Archiv Paměti národa

Vězňům bylo dovoleno z Osvětimi psát zprávy svým blízkým – museli je však šifrovat.

Oldřich Stránský

Osvětimské sny

Oldřich Stránský | Archiv Paměti národa

Když se někdy v Osvětimi našla volná chvilka, kdy si mohl Oldřich Stránský oddechnout, nejraději přemýšlel o tom, jak by svět měl vypadat. Byl to svět založený na svobodě a demokracii.

Oldřich Stránský

Sebekázeň aneb jak přežít

Oldřich Stránský | Archiv Paměti národa

Když člověk dodržuje své zvyky a zásady i tehdy, kdy se to jeví jako nemožné, když dokáže jet dál ve svých zajetých kolejích i za extrémně ztížených podmínek, má bod navíc ve hře o přežití. Oldřich Stránský se držel zuby nehty svých skautských ideálů – a to mu pomohlo.

Oldřich Stránský

Za mrtvolu polévka

Oldřich Stránský | Archiv Paměti národa

Aby měl člověk vůbec nějakou šanci v Osvětimi přežít, musel se rychle zorientovat v tamějších podmínkách – a hlavně mít hodně velké štěstí. Pan Stránský se dokázal díky kamarádovi zorientovat celkem rychle a štěstí měl také. Tak se mu podařilo získat práci v Leichenkommandu mezi nosiči mrtvol – a měl nárok na zvláštní příděly polévky.

Toman Brod

Jedeme do Terezína!

Toman Brod | Archiv Paměti národa

Toman Brod odjel s matkou a bratrem v roce 1942 do Terezína. Jako malý kluk si při nástupu do vlaku tehdy ještě neuvědomoval, jak tragická tato cesta bude.

Toman Brod

Procházkovým tempem do plynových komor

Toman Brod | Archiv Paměti národa

Toman Brod přežil vyhlazovací tábor Osvětim a může o něm podat svědectví. Vypráví, jaké to bylo, když do Osvětimi přijely transporty, a že lidé, kteří šli vstříc své smrti v plynových komorách, netušili nic o svém hrozném osudu.

Adolf Burger

Hledají se typografové

Adolf Burger | Archiv Paměti národa

Adolf Burger popisuje, jak se měl hlásit u Rudolfa Höße. Vedoucí osvětimského tábora mu potom oznámil, že odjíždí z Osvětimi – bude pracovat jako typograf.

Adolf Burger

Slušnost pana Mengeleho

Adolf Burger | Archiv Paměti národa

Hned po příjezdu do Osvětimi byl transport pana Burgera vystaven selekci. Z 800 lidí jí prošlo jen 59. Burgerova manželka Gisela ne.

Adolf Burger

Balení na cestu do Osvětimi

Adolf Burger | Archiv Paměti národa

Adolf Burger se na Slovensku zapojil do odbojové činnosti. Byl však odhalen, a proto byl spolu se svou ženou Giselou poslán do Osvětimi. Popisuje přípravy na transport a transport samotný.

Adolf Burger

Udělali ze mě padělatele

Adolf Burger | Archiv Paměti národa

V Sachsenhausenu z něj udělali padělatele. Museli padělat úplně všechno – britské libry, pasy, dokumenty...

Pavel Oliva

Osvětimské postele

Pavel Oliva | Archiv Paměti národa

Pavel Oliva vzpomíná na podmínky, v nichž osvětimští vězni spali.

Pavel Oliva

Práce v lágru

Pavel Oliva | Archiv Paměti národa

Pavel Oliva vzpomíná, jak těžkou a nesmyslnou práci museli vězni vykonávat. On sám měl relativně štěstí a dostal se k práci čističe kanálů.

Eva Roubíčková

Do Terezína s nadějí

Eva Roubíčková | Archiv Paměti národa

Eva Roubíčková vypráví, proč její rodina bez odporu nastoupila do transportu do Terezína – jednou už svůj domov ztratili a cítili se vykořenění. Nemysleli, že to bude v Terezíně o tolik horší.

Eva Roubíčková

Pomoc z vně terezínských hradeb

Eva Roubíčková | Archiv Paměti národa

Evu Roubíčkovou, která pracovala v zemědělství, si vyhlédl Karel Košvanec, železničář z Bohušovic, a posílal skrze ni vězňům do Terezína jídlo.

Eva Roubíčková

Co má opravdovou hodnotu

Eva Roubíčková | Archiv Paměti národa

Eva Roubíčková vysvětluje, jak se po Terezíně změnila: věci pro ni neměly hodnotu. Poznala, že důležití jsou lidé.

Anna Magdalena Schwarzová

Osudy rodiny během války

Anna Magdalena Schwarzová | Archiv Paměti národa

Anna se svou maminkou byly v prvním transportu do Terezína, tatínek zemřel v Osvětimi, bratr bojoval v britské RAF.