Narozena roku 1921 v německy mluvící židovské rodině. V letech 1941–1944 vězněna v Terezíně.

Eva Roubíčková, rozená Mändelová, se narodila roku 1921 v Žatci do německy mluvící židovské rodiny. Její otec učil na klasickém gymnáziu latinu a řečtinu. V prosinci 1941 přijela Eva se svou matkou a babičkou do Terezína. Začala tam pracovat v zemědělství, a to ji uchránilo před transporty na východ – ne tak její rodiče a babičku, kteří odjeli na podzim roku 1944. Když Eva viděla, že v Terezíně zůstala sama, přihlásila se dobrovolně do transportu také – už však neodjela, transporty byly zastaveny. Téměř po celou dobu pobytu v Terezíně (až do podzimu 1944, kdy odjeli její blízcí) si Eva svědomitě psala deník, v němž barvitě zachytila jak terezínskou realitu, tak vlastní prožitky. Důležitou postavou v terezínském období paní Roubíčkové byl Karel Košvanec, železničář z bohušovického nádraží, který po ní posílal terezínským vězňům jídlo. Eva Roubíčková se dožila konce války, po návratu domů se vdala za Richarda Roubíčka, svého předválečného snoubence, který před válkou uprchl do Anglie.

Holokaust

Do Terezína s nadějí

Holokaust | Archiv Paměti národa

Eva Roubíčková vypráví, proč její rodina bez odporu nastoupila do transportu do Terezína – jednou už svůj domov ztratili a cítili se vykořenění. Nemysleli, že to bude v Terezíně o tolik horší.

Holokaust

Pomoc z vně terezínských hradeb

Holokaust | Archiv Paměti národa

Evu Roubíčkovou, která pracovala v zemědělství, si vyhlédl Karel Košvanec, železničář z Bohušovic, a posílal skrze ni vězňům do Terezína jídlo.

Holokaust

Co má opravdovou hodnotu

Holokaust | Archiv Paměti národa

Eva Roubíčková vysvětluje, jak se po Terezíně změnila: věci pro ni neměly hodnotu. Poznala, že důležití jsou lidé.

Příběh Evy Roubíčkové I

Příběh Evy Roubíčkové II