Reinhard Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora v Praze 27. září 1941. Dostal za úkol se vypořádat se stále více aktivním odbojovým hnutím v protektorátu Čechy a Morava.

Proto hned druhého dne po svém nástupu vyhlásil v některých oblastech stanné právo s cílem zajistit především bezproblémový chod hospodářství v německém týlu. Začaly fungovat tzv. stanné soudy, které obratem předávaly obviněné na popraviště či do koncentračních táborů. Okupačním bezpečnostním složkám se pod Heydrichovým energickým vedením podařilo silně narušit síť odbojových organizací.

I přes protesty domácího odboje vznikl v anglickém exilu plán na Heydrichovu likvidaci, jehož cílem bylo především dokázat Spojencům odhodlanost a bojeschopnost Čechoslováků. Atentát provedli 27. května 1942 v Praze dva parašutisté vyslaní z Velké Británie – Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Spolupracovali však s dalšími výsadkáři i s některými příslušníky domácího odboje.

Vzápětí po atentátu byl v celém protektorátu vyhlášen výjimečný stav. V platnost vstoupil zákaz nočního vycházení, na atentátníky byla vypsána milionová odměna, byly vynášeny tresty smrti jen za pouhé schvalování atentátu. Na kobyliské střelnici byly posléze popraveny také stovky příslušníků domácího odboje, včetně někdejšího předsedy vlády generála Aloise Eliáše. Represe ještě zesílily po Heydrichově smrti, odvetou byly vypáleny a vyhlazeny celé vesnice – Lidice a Ležáky. Masový teror měl značně deprimující účinek na psychiku obyvatelstva, atentát i následné represe však měly velký ohlas ve světě – v jejich důsledku pak Britové prohlásili Mnichovskou dohodu za neplatnou. Z mezinárodního hlediska je atentát na Reinharda Heydricha, jednoho z nejdůležitějších představitelů nacistické třetí říše, nejvýznamnějším činem českého odboje za druhé světové války.

Vladimír Maděra

Skrývání Gabčíka a Kubiše

Vladimír Maděra | Archiv Paměti národa

Vladimír Maděra vypráví, proč se atentátníci na Heydricha ukrývali v Praze a jaký byl jejich konec.

Lidmila Daňková

Plány do budoucna zničil příchod gestapa

Lidmila Daňková | Archiv Paměti národa

Jednou psala třída paní Daňkové v hodině němčiny slohovou práci. Téma bylo: Moje plány do budoucna. V tom přišlo do třídy gestapo, studenty pozatýkalo a všechny krásné plány, o nichž studenti psali, se rozplynuly.

Lidmila Daňková

Jak studenti osnovali atentát

Lidmila Daňková | Archiv Paměti národa

Karel Dvořák byl spíše slabší student. Jednou se měl neopatrně vyjádřit před dcerou nacistického pohlavára o jejím otci a celá septima roudnického gymnázia byla následně zatčena gestapem.

Lidmila Daňková

Pospolitost třídy

Lidmila Daňková | Archiv Paměti národa

Lidmila Daňková mluví o tom, co dobrého její třídě věznění přineslo: máloco dokáže partu tak stmelit, jako když je vystavena nespravedlivým represím.

Jan Dorúšek

Zatkli mě kvůli Heydrichovi

Jan Dorúšek | Archiv Paměti národa

Když byl proveden atentát na Heydricha, zpravodajské služby dobře věděly, že Jan Dorúšek kdysi utíkal s Gabčíkem přes hranice – a přišly si pro něj.

Roman Rentka

Ohlas atentátu na Heydricha v zahraničí

Roman Rentka | Archiv Paměti národa

Atentát na říšského protektora Heydricha měl v zahraničí velký ohlas. V roce 1942 žil Roman Rentka v okupované Francii. Vzpomíná, jak lidé nadšeně tleskali v kině, když slyšeli zprávy o statečném činu československých parašutistů.

Oldřich Stránský

Konec Stránského rodiny za heydrichiády

Oldřich Stránský | Archiv Paměti národa

o úspěšném atentátu na Heydricha zavedli Němci zvláštní nařízení a všichni Židé z transportu do Terezína byli odvezeni do východního Polska a zavražděni. Týkalo se to také rodiny pana Stránského.

František Zahrádka

Heydrichiáda a „zmizelý“ spolužák

František Zahrádka | Archiv Paměti národa

Nacistický teror rozpoutaný po atentátu na Heydricha prožil František Zahrádka jako žák druhé třídy budějovické měšťanky. Spolužákovi Toningerovi nacisté popravili otce, pak si pro něj přišlo gestapo a už ho nikdy nikdo neviděl.

Zdeněk Žemlička

Podezřelé bylo i obyčejné setkání na ulici

Zdeněk Žemlička | Archiv Paměti národa

Za heydrichiády se lidé báli se i normálně bavit na ulici.