Heydrichiáda

Reinhard Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora v Praze 27. září 1941. Dostal za úkol se vypořádat se stále více aktivním odbojovým hnutím v protektorátu Čechy a Morava.

Proto hned druhého dne po svém nástupu vyhlásil v některých oblastech stanné právo s cílem zajistit především bezproblémový chod hospodářství v německém týlu. Začaly fungovat tzv. stanné soudy, které obratem předávaly obviněné na popraviště či do koncentračních táborů. Okupačním bezpečnostním složkám se pod Heydrichovým energickým vedením podařilo silně narušit síť odbojových organizací.

I přes protesty domácího odboje vznikl v anglickém exilu plán na Heydrichovu likvidaci, jehož cílem bylo především dokázat Spojencům odhodlanost a bojeschopnost Čechoslováků. Atentát provedli 27. května 1942 v Praze dva parašutisté vyslaní z Velké Británie – Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Spolupracovali však s dalšími výsadkáři i s některými příslušníky domácího odboje.

Vzápětí po atentátu byl v celém protektorátu vyhlášen výjimečný stav. V platnost vstoupil zákaz nočního vycházení, na atentátníky byla vypsána milionová odměna, byly vynášeny tresty smrti jen za pouhé schvalování atentátu. Na kobyliské střelnici byly posléze popraveny také stovky příslušníků domácího odboje, včetně někdejšího předsedy vlády generála Aloise Eliáše. Represe ještě zesílily po Heydrichově smrti, odvetou byly vypáleny a vyhlazeny celé vesnice – Lidice a Ležáky. Masový teror měl značně deprimující účinek na psychiku obyvatelstva, atentát i následné represe však měly velký ohlas ve světě. V jejich důsledku Velká Británie, Francie i Itálie v průběhu let 1942-1944 prohlásily tuto dohodu za neplatnou. Z mezinárodního hlediska je atentát na Reinharda Heydricha, jednoho z nejdůležitějších představitelů nacistické třetí říše, nejvýznamnějším činem českého odboje za druhé světové války.