Narozen v roce 1917, zemřel roku 2007. Voják československé armády, po okupaci Československa se nejprve zapojil do odbojové činnosti, poté odešel do zahraničí. Zúčastnil se invaze v Normandii, po návratu do vlasti byl perzekvován komunistickým režimem.

Antonín Špaček pocházel z početné rodiny – měl dvanáct sourozenců a několik jeho bratrů se účastnilo bojů v rámci československých legií v Rusku. Se staršími bratry často mluvíval o válce a o smyslu válčení. Nakonec se rozhodl stát se profesionálním vojákem. Přísahal, že bude věrný republice a že ji bude chránit. Pak přišla okupace a Antonín Špaček si uvědomil, že svému slibu musí dostát – že jeho službu okupovaná vlast potřebuje. Odešel do ciziny, bojoval při obraně Francie i Velké Británie, účastnil se invaze v Normandii. Když válka skončila, Antonín Špaček ještě nějakou dobu zůstal v československé armádě, ale pak byl vyhozen. Jeho manželka, Angličanka, odjela i se synem zpět do Anglie a pan Špaček chtěl odjet za ní. To mu však komunistický režim nechtěl dovolit. Místo do Anglie ho poslal na deset let do vězení, z trestu si odseděl pět a půl roku. Argumentem soudu bylo, že pokud by mu nebylo umožněno odejít ze země legálně, odešel by ilegálně jako v roce 1939 a jako důstojník by vyzradil západním službám tajné informace, přičemž by se dopustil zločinu velezrady. Poslední dva roky věznění strávil Antonín Špaček v jáchymovských dolech, kde se rozhodl zůstat i po propuštění. Prací v jáchymovských dolech strávil celkem 13 let.

Mnichov a druhá republika

Proč nemělo smysl po Mnichovu bojovat

Mnichov a druhá republika | Archiv Paměti národa

Antonín Špaček vysvětluje, že boj za Československo bral jako svou morální povinnost. Podle jeho názoru nemělo smysl se po Mnichovu Hitlerově agresi vojensky vzepřít.

Příběh Antonína Špačka